Plan-de-Cuques
| Plan-de-Cuques | |
|---|---|
Příjezd do města od Marseille po silnici D908 | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 43°20′49″ s. š., 5°27′47″ v. d. |
| Nadmořská výška | 133 m n. m. |
| Stát | |
| Region | Provence-Alpes-Côte d’Azur |
| Departement | Bouches-du-Rhône |
| Arrondissement | Marseille |
| Kanton | Allauch |
Plan-de-Cuques | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 8,52 km² |
| Počet obyvatel | 11 632 (2023)[1] |
| Hustota zalidnění | 1 365,3 obyv./km² |
| Správa | |
| Starosta | Laurent Simon (LR) |
| Oficiální web | www |
| cabinetdumaire | |
| PSČ | 13380 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Plan-de-Cuques (výslovnost [plɑ̃ də kyk]; okcitánsky Lo Plan de Cucas) je město ve Francii v departementu Bouches-du-Rhône v regionu Provence-Alpes-Côte d’Azur, ležící na severovýchodním předměstí Marseille. Žije zde přibližně 12 tisíc[1] obyvatel.
Poloha
[editovat | editovat zdroj]
Plan-de-Cuques leží na jihovýchodě departementu Bouches-du-Rhône, přibližně čtyři kilometry severně od Marseille na jeho severvýchodním předměstí. Od centra sousedního města Allauch, se kterým je prakticky spojeno a jehož součástí před osamostatněním bylo, jej dělí přibližně jeden kilometr, hranicí mezi městy je vodní kanál Canal de Marseille. Městem protéká řeka Jarret.
Sousední obce
[editovat | editovat zdroj]| Simiane-Collongue | Mimet | |||
| Allauch | ||||
| Marseille |
Historie
[editovat | editovat zdroj]Během Francouzské revoluce patřilo město po určitou dobu k obci Château-Gombert,[2] jež je součástí dvanáctého městského obvodu v Marseille. Poté bylo sočástí města Allauch. Roku 1830 byl učiněn pokus o připojení k Marseille, ten však neuspěl.
Roku 1822 vedlo povýšení místní kaple na farní kostel ke sporům se sousedním Allauchem. Po vybudování Marseillského kanálu počet obyvatel výrazně vzrostl, zavedení vlastních slavností svatého Eligia (Saint-Éloi) se následně stalo pomyslným symbolem společenské svébytnosti obce. Další silné snahy o osamostatnění se objevily od 80. let 19. století.
Roku 1902 se tehdejší radní na jednáních opět vyslovili pro nezávislost. Další pokus v roce 1913 přerušila první světová válka. Roku 1931 zorganizoval socialistický poslanec Henri Tasso spolu s nejbohatšími místními rodinami hlasování, kdy 405 ze 754 voličů podepsalo petici za samostatnost. Projekt však starosta i obecní rada odmítli, a případ byl proto postoupen nejvyšším státním orgánům. Teprve když nový starosta a také prezident francouzské republiky Albert Lebrun v létě 1936 návrh podpořili, podařilo se prosadit, že se obec 23. února 1937 stala samostatnou.
Vývoj počtu obyvatel
[editovat | editovat zdroj]
Doprava
[editovat | editovat zdroj]Plan-de-Cuques leží na regionální silnici D908, po níž se lze dostat do centra Marseille a která je na opačné straně napojena na dálnici A52. Město je začleněno do sítě veřejné dopravy Régie des transports métropolitains (RTM), tedy marseillského městského dopravního podniku.
Partnerská města
[editovat | editovat zdroj]
Engelskirchen, Německo (1972)
Sarnico, Itálie (1992)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Plan-de-Cuques na německé Wikipedii.
- 1 2 Populations de référence 2023. INSEE. 18. prosince 2025. Dostupné online.
- ↑ Guide de l'habitat, Marseille. [Éd.] 2013. vyd. Paris: Nouvelles éd. de l'Université (Petit futé). ISBN 978-2-7469-5994-1.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Plan-de-Cuques na Wikimedia Commons - Oficiální stránky města