Dietikon
| Dietikon | |
|---|---|
 Dietikon, údolí Limmat a Schlieren | |
 Znak  Vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 47°24′21″ s. š., 8°24′14″ v. d. |
| Nadmořská výška | 388 m n. m. |
| Stát |  Švýcarsko |
| Kanton | Curych |
| Okres | Dietikon |
  Dietikon Dietikon, Švýcarsko | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 9,34 km² |
| Počet obyvatel | 28 295 (k 31,12,2024) |
| Hustota zalidnění | 3029 obyv./km² |
| Správa | |
| Starosta | Roger Bachmann (SVP) |
| Oficiální web | www |
| PSČ | 8953 |
| Označení vozidel | ZH |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dietikon je město v kantonu Curych ve Švýcarsku. Nachází se v blízkosti největšího švýcarského města, Curychu, do jehož aglomerace také patří. Žije zde přibližně 27 tisíc[1][2] obyvatel a je tak pátým největším městem kantonu.[3]
Geografie
[editovat | editovat zdroj]Průmyslové město Dietikon leží západně od Curychu v nadmořské výšce 388 metrů na soutoku řek Reppisch a Limmat a na železniční trati z Curychu do Badenu. Zde a v sousedním městě Spreitenbach se nachází také velké seřaďovací nádraží Limmattal. Přibližně 25 % (2,3 km²) území tvoří lesy. Největší a nejznámější jsou Honeret, Guggenbüehl a Röhrenmoos.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Nálezy z lokality Schächteli naznačují, že oblast Dietikonu byla osídlena již v neolitu (5500–2400 př. n. l.). Doklady osídlení v době bronzové lze nalézt v hrobech na Honeretu a v bývalém centru obce. Nalezeny byly také hroby z doby železné, které jsou připisovány halštatskému a laténskému období.[4]
Od roku 20 n. l. do roku 320 n. l. oblast dnešního centra obce osídlili Římané. Nacházelo se na římské cestě od Curyšského jezera přes Baden do Vindonissa. Osídlení se rozkládalo na ploše přibližně 200 × 600 metrů a bylo obehnáno hradbou. Na jihovýchodě areálu se nacházel vilový areál, jehož rozsah směrem k Limmatu je nejasný. Na řece se pravděpodobně nacházelo přístaviště pro lodě. Nakonec byla velká část sídla zničena požárem.
Dokladem osídlení v raném středověku jsou hroby ze 7. století a zahloubené domy (polozemnice) z 10.-11. století, které byly zdokumentovány v areálu katolického kostela a dokládají souvislé osídlení obce. První písemná písemná zmínka o Dietikonu je z roku 1135 v kronice mnicha Ortlieba ze Zwiefaltenu z roku 1135. Uvádí se v ní, že Kuno z Wülflingenu odkázal švábskému klášteru, který založil v Dietinchovin kolem roku 1089, čtvrtinu vsi, kostel, Limmatfischenz a Salland, celkem 12 Huben. Místní jméno se skládá ze starohornoněmeckého osobního jména Dioto a znamená přibližně „u statků rodu Dioto“.[5] Zwiefalten prodal svůj majetek v Dietikonu manželce hraběte Oty II. Habsburského již v roce 1096. Habsburkové vlastnili zpočátku celou ves (Unterdorf a Oberdorf). I poté, co v roce 1259 prodali svůj majetek ve vsi a Schlierenu opatství Wettingen za 540 marek, si ponechali hrabství (vrchnostenský dvůr), clo, patronátní právo a zádušní právo kostela. Jako služebníci Habsburků se rytíři ze Schönenwerdu přestěhovali na hrad Schönenwerd, který ležel na řece Limmat. I po prodeji Dietikonu vykonávali rychtářská práva nad horní vesnicí, která byla v té době považována za samostatné panství. Wettingenskému opatství se však postupně podařilo zchudlý rytířský majetek odkoupit. V roce 1367 přešla na klášter i práva panství nad oběma vesnicemi, takže bylo možné hovořit o panství Dietikon. Klášter následně zanechal ve vesnici svou stopu; teprve po reformaci se pomalu začal projevovat vliv Curychu.
S dobytím Aargau odcizili konfederáti v roce 1415 Habsburkům panství a tím i vrchnostenské právo. Až do roku 1798 pak bylo Bádenské hrabství společným poddanským územím (společným panstvím) osmi kantonů, po roce 1712 pouze Curychu, Bernu a Glarusu.
Po pádu Staré konfederace a vzniku Helvétské republiky byl 11. dubna 1798 vytvořen kanton Baden, do kterého patřil i Dietikon.[4] Dne 25. září 1799 se město stalo dějištěm přechodu přes řeku Limmat, který Francouzům pod vedením Andrého Massény umožnil porazit Rusy ve druhé bitvě u Curychu. Proto je jméno Dietikon zvěčněno na Vítězném oblouku v Paříži. Když Napoleon Bonaparte 10. března 1803 rozpustil Helvétskou republiku, stal se Dietikon součástí kantonu Curych.[4]
V letech 1815–1832 patřila obec k curyšskému správnímu obvodu a od roku 1832 k okresu Curych.[4] Jako právní nástupce sekularizovaného kláštera Wettingen prodal kanton Aargau v roce 1838 církevní pokladnu v Dietikonu kantonu Curych. Na začátku druhé světové války, kdy měl být zastaven německý útok na linii Limmat, vznikla v centru města tzv. pevnost Dietikon. V roce 1940 ji několikrát kontroloval generál Guisan, budova ústřední školy sloužila jako mobilizační místo. Byla obehnána obrannými zdmi a bunkry. V budově byli ubytováni vojáci a na školním hřišti cvičily strážní oddíly. Části opevnění se dochovaly, včetně dvou delších úseků hradeb v centru města.
Dne 1. července 1989 byl okres Dietikon oddělen od okresu Curych a stal se okresním městem.[4]
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]| Vývoj počtu obyvatel[4] | ||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Rok | 1779 | 1836 | 1850 | 1900 | 1910 | 1950 | 1960 | 1970 | 1980 | 1990 | 2000 | 2007 | 2018 | 2023 |
| Počet obyvatel | 686 | 1025 | 1292 | 2613 | 4493 | 7358 | 14 758 | 22 391 | 22 297 | 21 130 | 21 089 | 22 497 | 27 146 | 28 092 |
48,5 % obyvatel registrovaných v Dietikonu, tj. 13 627 osob, nemá švýcarský pas (stav k roku 2023).[6]
Náboženství
[editovat | editovat zdroj]Navzdory tomu, že se Dietikon nachází v převážně reformovaném kantonu Curych (24,5 % oproti 22,9 % římskokatolického obyvatelstva), je římskokatolické obyvatelstvo v Dietikonu početnější než protestantsky reformované, což souvisí s vysokým podílem cizinců. V roce 2022 se k evangelické reformované církvi hlásilo 11,5 % obyvatel, k římskokatolické 27,8 % a 60,7 % obyvatel mělo jinou nebo žádnou konfesní příslušnost.[7]
Hospodářství
[editovat | editovat zdroj]V Dietikonu sídlí celostátně působící firmy jako Dosenbach-Ochsner, Planzer Transport, Walo Bertschinger a další. Společnost Rapid působí ve strojírenském průmyslu a v oblasti nemovitostí a vyrábí především vozidla pro zemědělský sektor. Sídlí zde společnost Coop.ch s distribučním centrem. Růst počtu obyvatel je spojen s rozvojem průmyslu: továrna na zemědělské stroje Rapid, zpracování mramoru, výroba uzenin a čokoládovna Sprüngli.[8] Dietikonem také prochází železniční trať z Curychu do Badenu.
Doprava
[editovat | editovat zdroj]První železniční trať z Curychu byla postavena roku 1847, dochovala se z ní čekárna. V současnosti je město spojeno třemi linkami rychlodráhy S3, S8 a S19 s Curychem, vlaky jezdí z Hlavního nádraží v Curychu až do centra Dietikonu. Dálnice A1/A4 a silnice mají být do roku 2030 propojeny přes tunel, plánovaný pod Glattau.
Památky
[editovat | editovat zdroj]- Farní kostel sv. Agáty byl založen koncem 11. století, do 15. století zasvěcen sv. Oldřichovi a Josefovi, po požáru zasvěcen sv. Agatě. Svatý Josef zůstal druhotným patronem kostela. Rudolf Habsburský roku 1257 udělil patronát nad kostelem Wettingenskému klášteru spolu s patronátem nad Spreitenbachem a Urdorfem. Když wettingenský klášter v roce 1529 přijal reformaci, dal odstranit také obrazy a oltáře kostela sv. Agáty a do chóru postavit kazatelnu. Po bitvě u Kappelu v roce 1531 si katolická města vynutila znovuzavedení katolické víry i ve wettingenském klášteře. V roce 1532 byl do kostela v Dietikonu vrácen hlavní oltář, ale v obci zůstala reformovaná menšina obyvatel. Prostřednictvím mírového zákona (Landfriedensgesetz) kostel užívaly obě denominace a faru zpočátku obýval kněz katolický i reformovaný. Stavba je barokní, západní průčelí s věží a interiér byly upraveny po roce 1815. roce 1927
- Reformovaný kostel
- Bývalý statek, ze 17. století, Obere Reppischstrasse 25
- Čtyři hrázděné patrové domy (bývalá škola, prádelna, fara a selské stavení)
- Železniční nádraží – zděná budova čekárny z roku 1847, slouží nyní jako muzeum
- V okolí: ruiny vodního hradu Schönenwerd z počátku 12. století, vypálen roku 1334 a 1371 a již neobnoven
Galerie
[editovat | editovat zdroj]
Kostel sv. Agáty
Statek
Nádraží – muzeum
Opevnění z roku 1939
_ShiftN.jpg)
Osobnosti
[editovat | editovat zdroj]
- Dalibor Brázda (1921–2005), český hudební skladatel, žil zde a zemřel.
- Bruno Weber (1931-2011), architekt a sochař, vytvořil zde uzavřený sochařský park "svých snů"', soubor fantastických plastik a interiérů s mozaikami, přístupný v současnosti jako placený prohlídkový okruh.[9]
Partnerská města
[editovat | editovat zdroj]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dietikon na německé Wikipedii.
- ↑ Dostupné online.
- ↑ Dostupné online.
- ↑ Gemeindeporträt Kanton Zürich. statistik.zh.ch [online]. [cit. 2020-04-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-02-18.
- 1 2 3 4 5 6 FORTUNA, Ursula. Dietikon [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2011-12-29 [cit. 2025-04-22]. Dostupné online. (německy)
- ↑ KRISTOL, Andres. Lexikon der schweizerischen Gemeindenamen. Frauenfeld/Lausanne: [s.n.], 2005. ISBN 2-601-03336-3. S. 80. (německy)
- ↑ Gemeindeporträts. Dietikon. Bevölkerung, Ausländeranteil [online]. Kanton Zürich [cit. 2025-04-22]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Gemeindeporträt - Konfession [online]. Kanton Zürich [cit. 2025-04-22]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Swiss chocolatier Sprüngli opens first pop-up at Munich Airport. The Moodie Davitt Report [online]. 2019-11-08 [cit. 2020-04-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Bruno Weber Park | GARDENS OF SWITZERLAND. www.gardensofswitzerland.ch [online]. [cit. 2020-04-04]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Dietikon na Wikimedia Commons - (německy) Oficiální stránky
