Fotografická paměť
Fotografická paměť nebo eidetická paměť (z řeckého είδος – dívat se, podoba) je akt vnímání, při kterém po krátké expozici předmětů nebo jevů jsou lidé schopni si je nadále zapamatovat a vybavit ve všech podrobnostech, detailech a konturách. Mezi prvními popsali eidetismus srbský vědec Viktor Urbančič (1907) a německý psycholog Erich Rudolf Jaensch (1920), který spolu se svými žáky prováděl základní výzkum eidetismu.
Skutečně doložených případů fotografické paměti je pozoruhodně málo, pokud vůbec nějaký.[1] Jsou proto pochybnosti, zda tento jev vůbec existuje. Například americký kognitivní vědec Marvin Minsky označil fotografickou paměť za „nepodložený mýtus“.[2]
Tato schopnost se více objevuje u dětí než u dospělých.
„Schopnost eidetického vybavování s věkem klesá, což je dáváno do souvislosti s rozvojem abstraktního myšlení a verbální symboliky. Zatímco u dětí převládá názorné kódování informací, dospívající mozek začíná upřednostňovat úspornější pojmové zpracování.“
Odkaz v kultuře
[editovat | editovat zdroj]Fotografickou pamětí se chlubila postava medika Honzy Antoše (ztvárněného Karlem Rodenem) v české filmové komedii Jak básníci přicházejí o iluze (1985).
Eidetickou pamětí byl vybaven teoretický fyzik Sheldon Cooper (ztvárněný Jimem Parsonsem) v americkém komediálním seriálu Teorie velkého třesku (2007–2019).
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ FOER, Joshua. Kaavya Syndrome: The accused Harvard plagiarist doesn't have a photographic memory. No one does. [online]. April 27, 2006 [cit. 2012-12-16]. Dostupné online.
- ↑ MINSKY, Marvin. Society of Mind. [s.l.]: Simon & Schuster, 1998. Dostupné online. ISBN 978-0-671-65713-0. S. 153.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Slovníkové heslo fotografická paměť ve Wikislovníku
