Přeskočit na obsah

Wikipedista:Kacir/Info

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
< Wikipedista:Kacir
(rozdíl) ← Starší revize | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější revize → (rozdíl)
Malá encyklopedie tenisuref name
<ref name="lichner">{{Citace monografie | příjmení = Lichner | jméno = Ivan | titul = Malá encyklopedie tenisu | vydavatel = Olympia | místo = Praha | rok = 1985 | strany = }}</ref> 

<ref name="lichner" />

Užitečné stránky a odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Aktuální

[editovat | editovat zdroj]
Citáty
  • „Důležitější než schopnost řešit staré problémy je dar nevytvářet nové.“ Pavel Kosorin, Neviditelný pes, 4.2.2011
  • „Nečekejte na lepší časy – udělejte něco s těmi horšími.“ Pavel Kosorin, Neviditelný pes, 10.9.2011

Technikálie

[editovat | editovat zdroj]
  • chybové hlášky – Lua apod.
  • {{kotva|}} (až 10x)
  • {{clear}}
  • style=color:#ccc| šedý text
  • Převod: {{Převod|140.0|mph|km/h|0|abbr=on|disp=flip}}
  • Ohraničení buňky: {{legenda|||border=0.5px solid black}}
  • souřadnice (př.): {{Souřadnice|-33.868056|151.212222|zobrazení=top}}
  • style="text-align:center; white-space:nowrap;"
  • style="text-align: right; font-size: 95%" / style="width:70%;"
  • <gallery widths=220 heights=200 perrow=3>
  • <gallery mode="packed" heights="250px" perrow="4" widths="px">
  • <gallery mode=packed heights=160px>
  • {{#tag:ref|Text poznámky.<ref>Text reference.</ref>|group="p."|name="jméno"}}
    • <references group="p." />
  • <ref name="Legenda" group="pozn.">vkládání tabulek do poznámek: příklad
  • místo [] se v kódu EO píše %5B%5D, další {{urlencode:'}} → fičury s %27
  • SPvB: <ref group="p." name="Poznámka1">text.</ref> / <ref name="Poznámka1" group="p."/> / === Poznámky === <references group="p." />
  • sdružování poznámek: informace opatřená poznámkou{{#tag:ref|text poznámky|group="p."|name="NYC"}} a další fakt informace se stejnou piznámkou<ref name="NYC" group="p."/> /=== Poznámky === <references group="p." />
  • navázání číslovaného seznamu: <ol start="7"><li> položka </ol>, příklad
  • vnořený infobox: Helix (Liseberg)
  • {{Geo dms|57|41|43|N|s|11|59|26.8|E|v|type:landmark|display=title}}
  • řazení v tabulkách: Help:Sorting (class="unsortable")
  • Reference {{sfn}}: {{sfn|Novák|Svoboda|2005|s=25}} (obecná položka v cit. šabloně: | ref = harv či přímo uvedená: | ref = název a {{sfn|ref= ''název''|Novák|Svoboda|2005|s=25}})
  • šablona {{su|b=|p=}} → 2012 ženy
    muži     
  • style="display:inline-table;" – tabulky na řádku (ceny ATP)
  • centrování: <div class="center">... </div>
  • výška buňky: |- style=height:10em
  • tagy: <div style="overflow-x:auto">... </div>
  • vyhledávání položek v infoboxech: příklad: "předseda kolegia"
  • skrolující tabulka
  • Odkazování dílů v {{Seznam dílů}}: Seznam dílů seriálu Jedna noc#ep01
  • Tabulky na řádku style="display:inline-table": Tenis na LOH
  • Archivační weby: Wayback Machine + archive.is
  • Aby v článku nezůstávaly odkazy na rozcestníky a přesměrování – ty by měly být zafixovány, aby odkazovaly přímo na články, doporučuji si zapnout udělátko na [[Speciální:Nastavení#mw-prefsection-gadgets]] (zaškrtnutím Ano „Zvýrazňovat odkazy na rozcestníky“ a „Zvýrazňovat přesměrování“), nepřesné odkazy na rozcestníky pak budou zelené a přesměrování růžová.

To Do

[editovat | editovat zdroj]
    • typy mezibněčných spojení
Vandalové
Otázka profesionálního debutu

Zajímavosti

[editovat | editovat zdroj]

Wiki

[editovat | editovat zdroj]

Vlastní výzkum

[editovat | editovat zdroj]

Příklad nevhodného vlastního výzkumu, byť třeba pravdivého. Wikipedie je postavená na věrohodných zdrojích a tedy ověřitelná, nikoli pravdivá:

Klára Kociánová: IP adresa deklarující se jako bratr opravila výšku sestry Kláry, protože ji bratr sám přeměřil metrem. Nová výška ale odporovala autoritativnímu zdroji Mezinárodní florbalové federace.

Správným řešením byl v souladu s pravidly revert.

Falešná úmrtí

[editovat | editovat zdroj]
Nedávná úmrtí
Wikipedie je ověřitelná, nikoli pravdivá

Nová úmrtí je nutné doložit ověřitelným věrohodným zdrojem podle WP:BLP.
Wikipedie není primární zdroj – nesděluje novinky světu jako první.
Wikipedisté nejsou schopni u nových úmrtí garantovat pravdivost.

Věrohodný zdroj brání na tomto projektu zvěřejnění falešných úmrtí, resp. označení Wikipedie za původce informace, jak se stalo v následujích případech:

Odraz v médiích



Rodinné vztahy

[editovat | editovat zdroj]

WP:Nezakládejte hoaxy

[editovat | editovat zdroj]

K založení stránka Wikipedia:Do not create hoaxes.

Hoax: Ondatrius Efezský

Článek Ondatrius Efezský založen 28. 12. 2013 a smazán 28. 7. 2016. Nesrovnalosti objevil a ke smazání posunul Tomas62. Komentář zakládajícího recesisty ve videu.


Ondatrius Efezský
Učitel církve
Narozeníkolem 280
Konya
Úmrtíkolem 325 u Efezu
Svátek3. května
Uctíván církvemiřeckokatolická církev; pravoslaví
Atributypustina; kožešina
Patronemvčelařů (v pravoslaví); studentů teologie Východu
Chybí svobodný obrázek.

Ondatrius Efezský (kolem 280, Konya, Turecko – 325, Efez); je jeden z prvokřesťanských pouštních otců a asketů. Jeho texty jsou obsaženy v souborném díle zvaném Filokalia. Je uctíván v tradici východního křesťanství.

Biografie

Raný život

Pocházel z Konyi v oblasti Malé Asie, kde se narodil přibližně kolem roku 280 n.l. do rodiny bohatého obchodníka. Jeho otec mu zaplatil vzdělání ve filozofické škole, kde se setkával s křesťanským učením, které ho velmi oslovilo a mladý Ondatrius se přidal k podzemní prvokřesťanské církvi. Po dovršení dospělosti zastupoval svého otce při obchodních cestách a navštívil tak mimo jiné Korint, Smyrnu, Pergamon a také Efez. Zde došlo k tomu, že byl prozrazen jako křesťan a měl být zatčen a uvězněn. Zázrakem se ale ocitl několik kilometrů od Efezu, poblíž jeskyně sedmispáčů, která je už od prvního století spojena s raným křesťanským kultem. Zde pak zahájil svůj eremitský (poustevnický) život.

Poustevníkem

Pro svou zbožnost a moudrost byl pak hojně navštěvován. Jeho texty – sepsané jeho učedníky – se také objevují mezi otci ostatních pouštních otců a asketů ve spise východního křesťanství, Filokalii. Hlásal pravou zbožnost pramenící ze zavrhování lidských slabostí a nectností a vypráví se o něm, že byl natolik cudný, že se koupal v bobřích kožešinách, aby se nepohoršil pohledem na své nahé tělo.

Konec života

Na sklonku svého života byl pozván k účasti na koncilu v Nikaji, protože se o něm doslechl při návštěvě Efezu císař Konstantin a – podle legendy – ho osobně na koncil pozval. Bohužel, několik měsíců před koncilem tento asketa umírá a je pochován v kostele Narození Panny Marie.

Odkazy

Literatura

Externí odkazy

Kategorie:Narození 3. století | Úmrtí 3. století | Učitelé církve | Křesťanští svatí | Byzantští teologové | Muži


Historie stránky
  • 12. 7. 2016, 12:45 . . Tomas62 (diskuse | příspěvky | zablokovat) (4 609 bajtů) (nevěrohodné)
  • 12. 7. 2016, 10:57 . . Tomas62 (diskuse | příspěvky | zablokovat) (4 571 bajtů) (parametr šablony)
  • 30. 1. 2016, 00:16 . . JAnDbot (diskuse | příspěvky | zablokovat) m (4 565 bajtů) (rozdělení místa narození a úmrtí; kosmetické úpravy)
  • 29. 1. 2016, 23:22 . . JAnDbot (diskuse | příspěvky | zablokovat) m (4 537 bajtů) (sjednocení infoboxu; kosmetické úpravy)
  • 17. 2. 2014, 21:12 . . PastoriBot (diskuse | příspěvky | zablokovat) m (4 585 bajtů) (narovnání přesměrování)
  • 28. 12. 2013, 20:52 . . Foramen.cranialis (diskuse | příspěvky | zablokovat) (4 585 bajtů)
  • 28. 12. 2013, 20:51 . . Foramen.cranialis (diskuse | příspěvky | zablokovat) (4 595 bajtů)
  • 28. 12. 2013, 19:47 . . Rafus (diskuse | příspěvky | zablokovat) m (4 839 bajtů) (typo)
  • 28. 12. 2013, 19:32 . . 217.29.8.19 (diskuse | zablokovat) (4 849 bajtů)
  • 28. 12. 2013, 15:26 . . Foramen.cranialis (diskuse | příspěvky | zablokovat) (4 848 bajtů) (Nová stránka: {{Infobox světec |jméno = Ondatrius Efezský |narození = kolem 280, Konya |úmrtí = kolem 325 u Efezu |blahořečen = |svatořečen = |svátek = 3. květe…)
Hoax: Giacomo Verner

Článek Giacomo Verner založen 4. 2. 2026 Lukassilarem a smazán 5. 2. 2026 OJJem, který odhalil hoax.


Giacomo Verner (1900–1938)[1], známý též pod přízviskem „dekadentní ďábel“[2], patřil k nejrozporuplnějším a zároveň nejhůře uchopitelným postavám kulturního a intelektuálního prostředí přelomu 19. a 20. století. Italsko‑český filosof, matematik a hudební skladatel se pohyboval na pomezí několika disciplinárních světů – akademického, uměleckého i ryze bohémského – aniž by se kdy plně ukotvil v jediném z nich. Právě tato neukotvenost, spojená s výrazným egocentrismem a provokativním vystupováním, z něj učinila osobnost, která vyvolávala stejně silnou fascinaci jako odpor.

Život

Původ a rodný dům

Giacomo Verner se narodil v domě na Viale Giulio Caesare, který stojí v jedné z římských čtvrtí a je dnes opatřen pamětní deskou připomínající jeho osobu a odkaz. Dům s památníkem, který přímo odkazuje na místo jeho narození v italském kulturním prostředí, bývá místem jakési „kulturní pouti“ milovníků dekadentní avantgardy a zastánců Vernerovy poetiky, ačkoliv jeho historická významnost je spíše literární než akademická.

Původ Vernera díky tomuto rodnému místu podtrhuje jeho kosmopolitní identitu, která se promítla do celé jeho tvorby i osobního stylu — italské kořeny, v konečném důsledku propojené s českým jazykem a prostředím, dodávají jeho životopisu dimenzi, kterou nelze oddělit od kulturních křižovatek Evropy přelomu 19. a 20. století.[2]

Příchod a působení v České Třebové

Po prvních letech života v Itálii se Verner postupně přesunul do prostředí České Třebové a jejího okolí (historici tento okamžik datují na pomezí let 1901 a 1902[3]), kde strávil významnou část svého mládí. Právě zde začaly jeho experimenty s jazykem, hudbou a filosofickými koncepcemi nabývat konkrétnějších tvarů, a kde se poprvé začal vymezovat vůči tradičním kulturním vzorcům. V tomto prostředí rovněž upevnil některé ze svých klíčových kontaktů, které později ovlivnily jeho uměleckou i osobní kariéru.[4][1]

Gymnaziální léta

Gymnázium Česká Třebová

Významnou a dlouhodobě problematickou etapou Vernerova formování byla jeho studia na českotřebovském gymnáziu, která se vyznačovala permanentním napětím mezi jeho intelektuálními ambicemi a neschopností – či spíše neochotou – podřídit se školské kázni. Již v tomto období se obklopoval skupinou pofidérních existencí z okraje studentské i městské společnosti, jejichž životní styl, založený na alkoholu, nočních debatách a demonstrativním pohrdání autoritami, výrazně ovlivnil jeho další směřování.[1]

Studijní výsledky byly nevyrovnané a výrazně kolísavé. Zatímco v některých předmětech vykazoval nadprůměrné schopnosti, v jiných – paradoxně zejména v českém jazyce – se ocital na hraně neprospěchu. Dochované zmínky hovoří o tom, že Verner málem propadl z češtiny, a to nikoli pro jazykovou nekompetenci, nýbrž pro otevřený odpor k normativnímu pojetí výuky, který se projevoval demonstrativním porušováním pravopisných pravidel a ironizací učebních osnov.[5]

Největší skandál tohoto období však představovalo obvinění ze sexuálního vztahu s vlastní učitelkou, které vedlo k vážnému disciplinárnímu řízení a hrozbě okamžitého vyloučení ze studia. Přestože okolnosti aféry zůstávají nejasné a prameny si v detailech protiřečí, samotná existence obvinění zásadně poškodila Vernerovu pověst a upevnila obraz studenta, jenž systematicky překračuje morální i institucionální hranice. Skandál byl nakonec utlumen spíše z obavy před veřejným pohoršením než z přesvědčení o jeho nevině.[5][6]

Gymnaziální léta v České Třebové tak představují klíčovou fázi Vernerova života, v níž se poprvé naplno projevil konflikt mezi jeho intelektuálním potenciálem a destruktivním vztahem k autoritám – konflikt, který se v různých obměnách vracel po celý zbytek jeho existence.

První světová válka a brněnská etapa

První světová válka zastihla Giacoma Vernera v České Třebové. Kvůli těžkému trombofilnímu stavu nebyl odveden na frontu a válku „odsloužil“ jako pomocný úředník[3], spravující zásobování choceňské barákové polské kolonie[7]. Tato zkušenost v něm prohloubila skepsi vůči státním institucím a posílila jeho odpor k autoritám.[6]

Po skončení první světové války nastoupil Verner na studia ve Brně[5], kde se pokoušel o akademickou dráhu v oblasti strojního inženýrství. Brněnské prostředí představovalo střet dvou sil: na jedné straně technická racionalita a institucionální disciplína, na straně druhé Vernerova intenzivní touha po svobodě a netradičních vizích. Tento střet však Vernera zcela pohltil – a nakonec i porazil –, neboť se mu nedařilo plnit akademické povinnosti, a jeho studium zůstalo nedokončeno.[4] Studium v Brně tak zůstalo nejen osobním neúspěchem, ale i dramaturgickou osou jeho pozdějšího pseudointelektuálního příběhu: technická forma, která se snažila zkrotit jeho chaotickou imaginaci, zůstala nedosaženým ideálem.[8]

Zaměstnání a manželství

Navzdory svému vzdělání a intelektuálním ambicím nastoupil Verner jako kovodělník – konkrétně na pozici obráběče – v podniku Hanse Josefa Erhielta, otce své budoucí manželky.[9][5] Tento krok byl soudobými pozorovateli i pozdějšími interprety vnímán jako výrazný profesní sestup, který lze vykládat dvojím způsobem: jednak jako důsledek jeho dlouhodobé neschopnosti stabilně fungovat v akademickém prostředí, jednak jako vědomé, demonstrativní gesto pohrdání společenskou hierarchií a měšťanskými představami o „náležité“ kariéře.[5]

Právě v tomto prostředí se seznámil s Viktorií Erhieltovou[9], s níž navázal vztah, jenž se později proměnil v manželství a stal se nejdelším, avšak zároveň nejproblematičtějším svazkem jeho života. Vztah byl v počáteční fázi popisován jako relativně harmonický a intelektuálně stimulující, avšak postupně jej narušovala Vernerova chronická partnerská fluktuace, impulzivní chování a neschopnost vést stabilní rodinný život.[2]

Významnou roli v rozpadu soužití sehrály jeho opakované pijácké aféry, v nichž lze nalézt nápadnou paralelu s životním stylem Jaroslava Haška[1], s nímž bývá Verner často – a nikoli neprávem – srovnáván. Rodinu dlouhodobě sužovaly finanční obtíže a dluhy, pramenící z bohémského způsobu života a z Vernerovy naprosté ekonomické nezodpovědnosti. Nebylo výjimkou, že veškeré dostupné finanční prostředky dokázal během jediného večera propít či prohrát, přičemž tyto excesy následně racionalizoval jako nutnou daň za uměleckou svobodu a existenciální autenticitu.[10][5]

Situaci dále vyhrotil jeho tříměsíční pobyt ve vězení pro dlužníky, který si odpykal roku 1922 v Pardubicích.[10] Tento zásah státní moci sice krátkodobě narušil jeho životní rytmus, avšak nevedl k trvalejší změně chování ani hodnotové orientace. Vedle manželského svazku s Viktorií Erhieltovou je doloženo několik dalších milostných afér. Za zmínku stojí zejména poměr s neteří italského aristokrata Polcetiniho, Nikollcetou Alexandrií Polcetini.[5] O dalších milenkách se spolehlivé záznamy nedochovaly, což však spíše svědčí o chaotičnosti Vernerova života než o jeho zdrženlivosti, což ostatně nebývalo výjimkou.[11]

Konec života a smrt

Poslední léta života Giacoma Vernera se nesla ve znamení postupného úpadku, jenž však sám autor vnímal spíše jako dovršení vlastního existenciálního programu než jako selhání. Stahoval se z veřejného prostoru, přerušoval kontakty s někdejšími přáteli a jeho tvůrčí činnost se stávala stále fragmentárnější, často redukovaná na torzovité poznámky, nedokončené partitury a jazykové experimenty bez ambice publikace.[3][5]

Zdravotní stav se dlouhodobě zhoršoval, především v důsledku chronického alkoholismu a neléčených cévních obtíží, které navazovaly na jeho dřívější trombofilní diagnózu. K těmto potížím se v pozdější fázi přidružila i syfilis, již se mu – podle dochovaných svědectví – nepodařilo včas ani důsledně léčit. Nemoc se projevovala nejen fyzickým chátráním, ale i zhoršováním psychického stavu, výkyvy nálad, paranoidními epizodami a postupnou ztrátou schopnosti soustředěné práce.[5]

Vedle toho trpěl opakovanými zánětlivými onemocněními, pravděpodobně souvisejícími s celkovým vyčerpáním organismu, podvýživou a dlouhodobým zanedbáváním základní zdravotní péče. Přesto odmítal systematickou lékařskou péči, již považoval za další z forem institucionální kontroly nad tělem i myslí. Finanční situace zůstávala krajně nestabilní; Verner se pohyboval na hraně sociálního propadu, odkázaný na občasnou pomoc známých a nepravidelné honoráře za příležitostné texty či hudební výstupy.[5]

Zemřel za ne zcela vyjasněných okolností, osamocený, v prostředí, které odpovídalo jeho celoživotnímu odmítání komfortu a řádu. Dobové zprávy se rozcházejí v detailech, avšak shodují se v tom, že jeho smrt proběhla bez většího společenského ohlasu. Pohřeb byl skromný, téměř anonymní, a paradoxně právě tím završil Vernerovu dráhu – život plný excesů, provokací a intelektuálních gest skončil v tichu, které ostře kontrastovalo s hlučností jeho existence.[12]

Teprve s odstupem času začala být jeho postava znovu objevována a interpretována jako symptom doby: jako extrémní příklad intelektuála, který dovedl odpor k normě až k sebedestruktivní důslednosti.

Jazyk, vzdělání a intelektuální profil

Verner byl mimořádně jazykově vybavený: plynně ovládal němčinu, angličtinu, italštinu a češtinu. Přestože jeho rodinné a kulturní zázemí bylo výrazně kosmopolitní, nejvýznamnějším jazykem jeho díla se stala právě čeština. Jeho přínos českému jazyku bývá hodnocen ambivalentně – na jedné straně oceňovaný pro odvážné experimenty, na straně druhé kritizovaný pro záměrné narušování jazykových norem. Za klíčové se považuje zejména jeho zásluha o aspirantizaci grafémů ť a ď a o systematickou destigmatizaci ignorance vyjmenovaných slov, kterou Verner chápal nikoli jako projev nevzdělanosti, nýbrž jako akt jazykové vzpoury proti školské disciplinaci.[10][8][5]

V oblasti filosofie inklinoval k radikálním formám subjektivismu a nihilismu, jež kombinoval s matematickým formalismem, který však často sloužil spíše jako rétorická maska než jako skutečný nástroj poznání. Jeho texty se vyznačují záměrnou nesrozumitelností, fragmentárností a provokativním mísením vysokého a nízkého stylu.[1][4]

Umělecká tvorba a dadaismus

Verner je považován za průkopníka nonsensového dadaismu v českém prostředí, přestože sám tento pojem odmítal jako příliš systematizující. Jeho umělecká činnost byla úzce spjata s hudbou, kterou chápal jako nejautentičtější prostor pro destrukci významu. Charakteristickým rysem jeho tvorby byla naprostá soběstačnost – skladby vznikaly kompletně svépomocí, bez ohledu na interpretační či technické limity.[13]

Mezi jeho nejznámější hudební díla patří Sauna, Zajda sulla capanna dei cazzoni a Pivní symfonie v N moll, skladby, v nichž se mísí grotesknost, vulgarita a ironická práce s tradičními hudebními formami. Tyto kompozice byly často interpretovány jako parodie na akademickou hudbu, avšak zároveň jako autentický výraz autorovy existenciální deziluze.[14]

Regionální působení a sport

Méně známou, avšak nezanedbatelnou kapitolou Vernerova života je jeho působení v orlickoústeckém regionu, kde strávil část svého mládí. Zde se paradoxně projevil jako zasloužilý popularizátor sportu, přestože jeho vlastní životní styl byl vše, jen ne asketický. Sport vnímal spíše jako performativní akt a sociální událost než jako disciplinovanou tělesnou aktivitu.[5]

Reference

  1. 1 2 3 4 5 Česká literatura od počátků k dnešku. Příprava vydání Jan Lehár. 2. dopln. vyd., [Nachdr.]. vyd. Praha: Nakl. Lidové Noviny 1082 s. (Česká historie). ISBN 978-80-7106-963-8.
  2. 1 2 3 ZOUHAR, Jan. Minulý konec století. Vyd. 1. vyd. V Brně: Masarykova univerzita 146 s. (Spisy Masarykovy univerzity v Brně, Filozofická fakulta). ISBN 978-80-210-2269-0. S. 46–66.
  3. 1 2 3 MERHAUT, Luboš; SUCHOMEL, Milan; HAVEL, Jaroslav. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia ISBN 978-80-200-1572-3, ISBN 978-80-200-1670-6.
  4. 1 2 3 MERHAUT, Luboš; SUCHOMEL, Milan; HAVEL, Jaroslav. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia ISBN 978-80-200-1572-3, ISBN 978-80-200-1670-6.
  5. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 SOKa Ústí nad Orlicí, f. Soukromý archiv Giacoma Vernera, Deníky, inv. č. 1745, sig. 6.
  6. 1 2 SOKa Ústí nad Orlicí, f. Gymnázium Česká Třebová, Disciplinární řízení 1909–1915, inv. č. 145, sign. 69.
  7. ↑ NEZBEDA, Vilém, Choceňské „Polsko“. Kronika barákové kolonie z 1. světové války. Díl 1., Choceň 1990
  8. 1 2 BEDNAŘÍKOVÁ, Hana. Česká dekadence: kontext, text, interpretace. 1. vyd. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury 133 s. ISBN 978-80-85959-66-6.
  9. 1 2 SOKa Ústí nad Orlicí, f. Továrenské Lanškrounsko, Erhierlt Fabrik, inv. č. 7456, sig. 147.
  10. 1 2 3 Výpravy k já: projevy individualismu v české kultuře 19. století: sborník příspěvků z 41. ročníku mezioborového sympozia k problematice 19. století: Plzeň, 17.-19. června 2021. Příprava vydání Kateřina Piorecká, Eva Bendová, Martin Hrdina, Ústav pro českou literaturu AV ČR. Vydání první. vyd. Praha: Academia 342 s. ISBN 978-80-200-3326-0.
  11. ↑ BAŤA, Jan. Lenka Hlávková (17. 8. 1974 - 21. 12. 2023). Český časopis historický. 2023-12, roč. 121, čís. 4, s. 1253–1256. Dostupné online [cit. 2026-02-04]. ISSN 0862-6111. doi:10.56514/cch.121.04.09.
  12. ↑ MAREL, Marel, Václav. Literární Choceň. Choceňská informační ročenka 1937. 1937.
  13. ↑ CHALUPECKÝ, Jindřich. Dadaismus, surrealismus a jejich následovníci. Umění. 1969, roč. 17, čís. 1, s. 108-150. ISSN 0049-5123.
  14. ↑ TEIGE, Karel. O humoru, clownech a dadaistech: Sv. 1 - Svět, který se směje. Praha: Jan Fromek, 1924.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedista:Kacir/Info&oldid=25736091“